Články
Strašilky
Latinský název čeledi je Phasmatodea. Co si pod tímto názvem představit?? Jedná se o starobylý druh hmyzu vzhledem připomínající: větvičky, listy stromů, spadanou kůru. Je to hmyz různých tvarů a barevných variací a velikostí. Jejich rozměry se pohybují okolo 3 až 20cm. Některé strašilky mají barvu zelenou jiné hnědou, černou, červenou, modrou. Strašilky jsou výluční býložravci. Živí se výhradně roslinami. Žerou listy např. ostružiníku, maliníhu, břečťanu apod. Samozřejmě se mezi nimi najdou i druhy které se živí i specifickými druhy rostlin, jako je například druh Oreophetes peruana která ze živí listy kapradí. Toto jsou ale vyjímky a není jich mnoho.
Kde žijí
Strašilky obývající všechny tropické a subtropické oblasti naší planety, převážně vlhčí lesní biomy. Nejvíce druhů žije v jihovýchodní Asii a v Jižní Americe. Některé druhy lze nalézt i v Africe - druhy podobné stéblům rákosu, v Austrálii, Severní Americe a dále pak na jihu Evropy a dokonce i v Anglii, kam byly zavlečeny z Nového Zélandu.
Jak žijí?
Většina druhů žije na stromech, keřích některé žijí i při zemi. Jsou to zvířata s noční aktivitou. Přes den se schovávají na stromech, listech, větvičkách jejich zbarvení a hlavně tvar těla je činí neviditelnými. Některé druhy se při vyrušení kmitají a napodobují tak listy chvějící se ve větru, jiné spadnou na zem leží bez hnutí a tváří se jako větvička. Jiné když je chce nějaký predátor pozřít vystřikují dráždivou tekutinu. Další použijí ke své záchraně rychlí únik. Okřídlené druhy uletí. Žádné strašilky nejsou ale pro člověka nebezpečné!
Všechny strašilky začínají být aktivní až za soumraku, kdy hledají potravu v podobě čerstvého listu.
Jejich chov ?
Až na vyjímky je jejich chov nenáročný. K chovu nám postačí třeba nějaké staré terárium, krabice, sklenice. Ubykaci pro strašilky se odborně nazývá insektárium. Musí být alespoň dvakrát větší a delší než je strašilka, aby se při svlékání staré kůže nepoškodila. Také musí být něčím přikryté aby nám strašilky nemohli utéci. K tomu nám poslouží nějaká hadra nebo síťovina. Na dno je vhodné dát substrát podle zvoleného druhu, některé druhy substrát ani nepotřebují, postačí nám i kuchyňské utěrky.
Strašilky potřebují vlhkost aby se mohli svlékat, některé druhy často pijí. Rosit stačí jednou deně. Nejlepší je vlhčit k večeru když jsou strašilky nejaktivnější. Misku na vodu nepotřebují mohly by se v ní utopit!!
Rozmnožování ?
U strašilek existují dva typy rozmnožování: pohlavní tzn. že strašilka potřebuje k vývoji nymf samčí spermie, nepohlavní (partenogenetické) kdy samička dokáže sama oplodnit svoje vajíčka, bez jakéhokoliv přičinění samečka. Z partenogenetického rozmnožování se ale líhnou vždy jen další samičky!! Strašilky se páří vždy až za soumraku, některé můžeme nalést i druhý den v pevném spojení. Délka páření se liší druh od druhu: některé trvá pár hodin, jiné celou noc a některé druhy jsou při dosažení dospělosti stále spojení se svou partnerkou dokud oba nezhynou.
Jako je tomu například u druhu. Trachythorax maculicollis.
Kladení vajec
U strašilek je dáno kladení vajec podle jejich stavby těla. Druhy které jsou opatřeny na konci zadečku kladélkem zapichují vajíčka do vlhkého substrátu, jiné je lepí na listy nebo na stěny insektária. Jiné je prostě shazují na zem. Aby se nám z vajíček vylíhly nymfy. Musíme vajíčkům trochu pomoci. Většinou postačí dát vajíčka do plastových krabiček na vlhkou rašelinu, jiné musíme zapíchat do substrátu dle druhu. Jiné můžeme ponechat v insektáriu. Musíme je ale pravidelně rosit aby vajíčko zevnitř nevyschlo.
Doba inkubace je proměnlivá je to většinou závislé na daném druhu, většinou se ale pohybuje v rozmezí od 2-12 měsíců než se z vajíček začnou líhnout nymfy.
Nymfa druhu Eurycantha calcarata
